K osmnáctinám
Jen kapku rosy
A věnec trávy s třpytivými pavoučky
K narozeninám
Jen smítko
Prášek naší země
Milý mi dej
Srdce v rozbité dlani jitrocel zhojí
A bolest hodna křížů
Roznesena stříbrným větrem
Bude znít
O krásách
Nad kterými se modlí
A pustinách
Kde se pláče den i noc
Jen kapku rosy
K narozeninám
Duhovou kapku
Pro můj den
*
Jak přemýšlím před kanárkem
Jsem Ortenova sestra
Pro marnost zrozená
Pro nic
A pro jinak
Mé obrácené duše
A z Kanárkova
Vím
Jednou budu čelem bít o mříže
Pro jinam
Pro neznámé hvězdy
Pro život
Pro lásku
Pro člověka
Mřížkové nebe
Kanárku
Zpívej
Totiž
Jednou nám někdo
Zapomene podat vody
Tak proto teď
Marnost je dědičná
Jediná
Jsem Ortenova sestra
Kanárku zpívej
Tak jako labuť
Která umírá
Jsi šrot
Jsi jako stará píseň
rezivějícího mostu
nachýleného nad propastí
Ničíš svými padajícími trámy
život vzletných racků
Uhyne tvá poslední duha
tvá stará píseň oprýskaná
Zachycuješ ji na magnetofonový
Pásek kovového bzučení
Neplač
Nezni pouze jako rez
Kolemjdoucí lásky zachyť
Alespoň svou krásnou patinou
*
Člověk je nejstarší v osmnácti
A miluje bolesti které nemá
*
Vidím dnes tak jako vidí slepí
Lidé s nemocnými holemi
Klepou mi ve snu na rameno
Chtějí mě vzít s sebou
Neboť mám praxi v krocích klopýtavých
A věčném hledání již tady na zemi
*
Přecitlivělost
Z převeliké touhy
Srdce mně rozbolelo
Jak jehlou bolelo a jak nožem
Musela jsem k lékaři
Projít citlivýma rukama
A elektrokardiografem
Že srdce jako zvon mám
A diagnóza stanovena
Napsat ti dopis
Přišlo jaro a lidé kolem spěchají
Kam mám spěchat já
Na které zastávce tě najít
A uniknout pokušení
Všude chvilku zůstat
Uzavírám pero
A dopis nenapíši
Vytáhnu Bellaspon
A Annu Kareninu
A budu přemýšlet
Jak se to k sobě hodí
Peříčko holubí něžnosti v hlasu,
vyjádřit neumím celou tu krásu.
Peříčko holubí na dlani dýchá,
i čas se zastavil a nepospíchá.
Peříčko holubí vzduchem letí,
kdopak je zachytí z vás milé děti?
Peříčko holubí chmýří na bodláčí,
proč láska nakonec zůstane k pláči.
*
Ztrácení léta
Statiku oslavujíce
hledí sloupy těžkou půdou
do mého kraje.
Já s nimi
ponořuji prsty do hlíny.
Poslední teplá krev
pulsuje řádky řep a brambor.
Svět je tak krásný!
Hra odevzdávání
pohybuje stébly do taktu.
Rozumíš té podzimní písni?
Vřídlo horké krve
píše tečku
za vším,
co v létě bylo.
*
Rozmarná
Máš mě ráda
M a r m e l á d a
Máš mě rád
A k o r á t
Kolikrát
Tolikrát
Máš mě rád
Vrať se vrať se vrať
Máš nemáš
M i k u l á š
Nemáš máš
L á s k u s m a ž
Kolikrát
Tolikrát
Lásku dáš
Vrať ji vrať ji vrať
Náhodné vyznání
Nakreslím měsíční krajinu
Plnou slunečního světla
Dívčích bytostí
A zvlášť tu jednu
Co seděla vedle mne
V cukrárně
Se zmrzlinou
A Zdenu
A Marunu
A Evu
A taky nějaké kluky
Protože ty miluju
*
Ty jenom v knihách uč se znát
Když váháš o lásce se učit
Když baví tě to samotou se mučit
A odcházet
A jít
A mně se vysmívat
*
Není to slza
Je to drzá
Kapka neuposlechlá
Slza je kaňka zbylá z dob
Kdy nebylo sacího papíru
*
Jak zanechat svých snů
Když jsou mi přisouzeny
Buď sudičkami nad kolébkou
Nebo tebou
Nebo vámi
Moji milí utoulaní
*
Co bych chtěla
Chtěla bych jednou namalovat nebe
Čisté modré nebe
Viselo by na zdi
A připomínalo
Jen ty příjemné chvíle
Chtěla bych jednou namalovat nebe
Čisté modré nebe
Bez mraků
A bez rámu
A chtěla bych
Aby tomu každý rozuměl
Den
Je chladný den.
Slunce zubaté
nestačí ohřát křídla vlaštovek.
Tisknou se k sobě
a jsou jich plné elektrické dráty.
Jako by si chtěly nahradit
teplo starých hnízd.
Připravují se k odletu.
Se zdi spadlo ohnilé hnízdo.
Dnes naposledy
já a mamka
pověsíme prádlo
do zahrady.
*
Fragment
Každý večer do sklenky vína
Za mnou přišel by
Měsíc jako kůra pomeranče
Měsíc
Červený kamínek hvězdné mozaiky
*
Variace pro Manon
Manon ach Manon Manon z Arrasu
To já tu postávám blízko dveří
Tak trochu umírám i pro krásu
A lásce tvé chci věřit
*
Ubohý rytíři tvá láska nač ti je
Manon ta ráda bloudí a ráda chybuje
Větší zeď té klášterní rytíři des Grieux
Je srdce motýlí tvou něhu ubije
*
Tam nahoře pokoj mám
Jen malou vzpomínku tam mám
Šumí tam dávná pohlazení
Když stáhlou roletu v okně mám
To znamení že nikdo u mne není
*
Jak málo když se dá
Jak málo když se vrací
Cit jenom srdce pobodá
A je jak stěhovaví ptáci
Když nabídneš se odhodí tě kdosi
Když žiješ pro sebe
Tak někdo vždycky prosí
Slunce stojí
Červené kolečko mrkve
V převařené polévce
Dál šlapu
Mám deset očí
A všechno je růžové
Kobylko luční
Co je v tobě růžového
*
Dopis pro smutnou dívku bez začátku a bez konce
A jen pro někdy mé poblouzněné duše
Jsi Manon duše okouzlená
Jsi Manon dítě či snad žena
Jsi Manon Hana já to vím
Proč slíbat slzy neumím
Jsi Manon dívka kterou ráda mám
Jsi Manon která nezná klam
Jsi Manon Hana já to vím
Ptát se proč a radit což já smím
Jsi Manon smutná holčička
Spánek jenž tiše sedá na víčka
Jsi Manon Hana já to vím
O štěstí tvé já boha poprosím
Manon jíž srdce citem skví se
To není Manon nedovím se
Manon věrná a poslušná
To není Manon jak ji znám
Jsi jiná Manon já to vím
Jsi Hana Manon s neštěstím
Jsi to co já už dávno nejsem
Jsi Manon a všechno ve všem
Jsi slza pláč jsi cit jsi odevzdání
Jsi píseň zvonů marné plání
Jsi jiná Manon já to vím
Jsi Hana Manon se štěstím
*
Jakési pojítko mezi lidmi
Cizích zemí a cizích jazyků
Položení věnce
Na hrob neznámého vojína
*
Stromy
Stromy jsou přátelé dětství.
Mou chůvou byla
stará sehnutá jabloň.
Jediným výskokem přenesla mě
do zeleného světa,
do země snění a pohody.
Chtěla jsem se stát malířkou stromů
nebo čistotou
podobat se jasné zeleni.
*
Pruhované tričko
Pruhované tričko na střeše
To já opřená u komína
Nechávám na něm blednout
Modrou barvu
*
Můj milý
Můj milý není z této země
Můj milý je ze země Zahur
Řekl mně můj milý
Že srdce mé je mozaika
A on je v ní deseti kamínky
Můj milý není jako jiní
Můj milý je jenom vysněný
A řekl mně můj milý
Že celý život ve snu
Bude mě provázet
*
Rozmarně
Jednou bych chtěla na konec světa
Končí tam všechno nebo začíná
Pokud by byla malá ta moje meta
Šla bych pak do Paříže
A ještě do Londýna
Kdyby mi řekli že jsem darmošlap
Vzala bych střevíčky klapy klap
A odešla
Zase do neznáma
*
Rozmarně
Teď už je ze mě jeptiška
Ode dneška
Začnu ukládat do bříška
A pro moje hokus pokusy
Začnu pěstovat kaktusy
Ty se na mě budeš zlobit ještě více
Miluji jenom faráře a novice
Do cely denně zavřená
To znamená
Svatá proměna
Na hlavu všelijakých des Grieux
Představená vylije pomyje
Klášterní zeď je vysoká
Můžeš mě vidět jednou do roka
*
Rozmarně
A že jednou asi umřu pro krásu
Naposled květy ti zapletu do vlasů
Řekni že nelžeš aspoň v tuto chvíli
Tak rychle řekni ty můj milý
Láska to není jen tak
Zůstaň ach zůstaň ještě chvíli
Láska má je holoubek bílý
Láska je růže také trny má
Chvíli je sladká chvíli šálivá
Láska to není jen tak
*
Ještě jednou rozmarně
Ta první láska
To je všecko
Ta poslední už není nic
Říkám to já
Napůl děcko
Napůl princezna
Chudá z Nemanic
Můj milý milý
Milý milý
Ta poslední už není nic
Až spočítáme tuto chvíli
A ještě půl a půlměsíc
Co vyjde dáme do kytic
Aby je víly hezky vily
Jsem chudá dívka z Nemanic
A ty jsi poslední můj milý
Dojemná
Řeknou ti kolem všechny krásky
Že nejhezčí jsou sedmikrásky
Dej je do vody a líbej místo mě
Příští rok zase vyrostou ze země
Na bílé louce plné sedmikrásek
Sejde se mnoho nových lásek
Ty budeš sedět v květech vedle mne
A bude to tolik tolik dojemné
*
Vyspané oči
Koho by to napadlo
Hledět nocí v zrcadlo
To já mám dneska
Roztodivný sen
Zdá se mi že na tváři
Rudé růže vyráží
Tvůj polibek
Jak horký letní den
Přijď hned zítra na chvíli
Polaskat mě můj milý
Pro tebe mám oči
Jako len
*
Země snů
Je bájnou Atlantídou
Nelze ukázat prstem na mapě
Je zemí různých jmen
A sladce zní jak dětství
Je zemí pohody
Jakou jsme cítili u maminky
Je bludným kruhem
V jehož fantazii a snění
Motáme se
Jak mouchy sednoucí na lep
Co říká má matka
Má matka říká že nemám odvahu žít
Plodit děti
Milovat
Že mám strach ze života
Možná je to pravda
Možná je to pravda
Vždyť má tolik zkušeností
Ale nemám to ráda když tak mluví
Cosi uvnitř mne nesnesitelně bolí
Bože tak nesmyslný svět jsi stvořil
Žijeme potřební
Jen jako opotřebovávaná síla
Ceněná v konečném výrobku
Bože tak nesmyslný svět jsi stvořil
Že život si chceme brát
Neboť z nebytí
Strach máme menší
*
Hrob štěstí hrobů hrob
Co těšívalo kdysi
Hrob lásky naší velké hrob
Ty stisky rukou jsou dnes cizí
Hrob hrobů z retů zbyla
Polibky jak hřeby přibily mě
Hrob na němž tma se rozsvítila
A rozestoupila se země
Hrob tisíce myšlenek v nich
Zbývá jen dolehnutí víka
Hrob závodění her milostných
Uhýbáš jak když se tě to týká
*
Z bible
I zatroubí anděl třetí
A láska naše stane se parou
Která nakrátko se ukazuje a rychle mizí
A sladkost toho života změní se
A nazvána bude pelyněk
By třetina srdce zhořkla
A mnoho lidí pomřelo
Až láska nebude skálou
Na které svůj život postavím
Bude můj konec světa
Až mluvit se naučím
Všemi jazyky lidskými i andělskými
Až všechno budu mít
Lásku když vezmou mi léta
Nebudu ničím
Však věřím ti
Že láska nepomíjí
Pohodový den
U borovice.
U nohou trošínek jehlí.
Z východu po západ
slunce oblohu obloukem žehlí.
Teplounká pohoda, za víčky jasno,
v duši zář, lehounké vlání.
Poslouchám u borovice
dupoty kopýtek laní.
*
Hra
Víc jistě v náruč padat nedovedeš
Jak bílý sníh sníh
Líp jistě slíbat nedovedeš
Z mých retů smích smích
Z korálků nití a pentliček
Upleť mi hrad kouzelný hrad
Z pohledů stisků a slovíček
Vždyť mě máš rád tolik prý rád
Všechno je ale jinak maličký
Byl jsi mým snem snem
Každý sám půjdem navždycky
Lhostejným dnem dnem
Jdu z práce domů
Jdu z práce domů
Zajímají mne kameny a kamínky na cestě
Jsou šedé a obyčejné
Mají mnoho prasklin které se stékají v obrazy
A co by se mi mohlo líbit víc než obrazy
Chtěla jsem o nich napsat báseň
I název už jsem znala který mi dělá potíže
Ale psát báseň pro kámen
Dokonce bez mravního poučení
Kde to má pointu ksakru
Je mi smutno
Neznám nic poučného o kameni
Než najdu nové přátele věci
Zkamením
*
Aby ses vůbec vrátila a byla ke mně milá
Pošlu ti měsíc zářivý a odhrnu ti z čela
Krůpěje rosy spadané
Z víček ti setřu spánek
A z trávy svatojánek
Tě možná kdopak ví
Nad ránem pozdraví
Barová lavice
S cigaretou v puse
Vede řeči kusé
Kolínko má pěkně hladké
Jak barová lavice
Číšník vodku nese
Po včerejším plese
Modrý a nevidí
Třeští mu palice
Barová lavice
Gramofon hraje na ní
Na pivo přišel pán
Za láskou paní
Červená lavice
Celá je ošoupaná
V ní jsou srdce vyryta
Ale jen oklamaná
Sem tam nohu zhoupne
Čarokrásná blondýna
Opilý pán zhloupne
A spadne jí do klína
Moje oko modrošedé
Zvyklé kráse měsíce
Nikdo už na nic nenavede
Teď koří se putyce
Láska moje ztratila se
Byla krátká velice
Moje srdce vyryje se
Do barový lavice
*
Přes zklamání ztracená slova a pohlazení
Přesto že srdce mám trochu ochozený
Věřím že jednou přijde muž
Který po milování řekne mi
Nikam již nechoď prosím tě
Neodcházej zůstaň
A vymyslí maximální něhu
Zastaví čas a pohne zemí
A já možná navždy zůstanu
*
Píseň
Napiš mi něco o kvítí
O měsíci co nesvítí
Napiš něco z poem mi
Bude to dopis dojemný
Napiš mi něco o lásce
A o schůzkové docházce
Napiš mi něco můj milý
Napiš že přijdeš za chvíli
*
Toužím
Já po vás toužím
Ta slova
Nezvyklá zdají se být pro ženu
Já po vás toužím
Jak voda
Jež se poddá čeřenu
Má lásko zdá se poslední
Já po vás toužím
Jak tráva
Co se skloní poledni
A bude to tak navěky
Já po vás toužím
Vy vzdálený
Můj milý daleký
*
Silnou jak věž udělal mě čas
a mnoho lásek dovolil mi mít.
Čas bolí v každém z nás,
čas pohybem pouhým umí poranit.
Jsem silná jako silná věž,
čas rozhání kolem zmatky.
Však plno vrásek zanechal mi čas
a život pro lásku tak strašně krátký.
Jsem pevná jako nejpevnější věž,
však obě podléháme zubu času.
Láska je víc než čas a silná věž,
jen smrti dočkáme se jako husa klasu.
*
Velikost zimy
Bílá pláň je nepopsaná stránka
Boty píší noty do sněhu
Můj výklad světa předkládám
Svému milému
Chtěla bych chránit svět
Živlům zlým nastavit ramena
Nepodrobit se světa běhu
--------------
Zatím tu sama stojím
Jak Manon z Arrasu
A pro život se rodím
A zmírám pro krásu
*
Valašské hory s údolími
Něžnými jako lůno ženy
Valašsko domove můj rodný
Cestičky v hájích na kopcích
Zdali mě ještě uhlídáte
Až do světa já odejdu
Zdalipak na mě zamáváte
Zdalipak za mnou pošlete
Vonný svůj dech
Chaloupky nízké dřevěné
Plné lásky tepla štěstí
Až do světa já odejdu
Pro koho budou kvésti jabloně
Pro koho poroste
Měkkoučký mech
Domove jediný domove
Zahrádko plná kvítí
Až do světa já odejdu
Pro koho budete míti
Maminko
Něžné pohlazení
*
Kde domov můj - 21.srpna 1968
Kde domov můj
Tam bylo tolik klidu krásy
Kde domov můj
Tam člověk šťasten zazpíval si
Kde domov můj
teď cizí lidé stojí
Kde domov můj
Co s vaší a co s láskou mojí
Kde domov můj
To byla krásná země
Kde domov můj
A statné čestné plémě
Kde domov můj
Tam byla vůle síla
Kde domov můj
Ta země tolik drahá milá
*
Mamince
Tolik já básniček napsal
A napíši hodně snad
O matce však žádná není
Ač mám ji ze všech nejvíc rád
Ač mám ji ze všech nejraději
Ta slova malá se mi zdají
Snad bůh ji za mne odplatí
Pobytem v nebeském ráji
Tolik já básniček napsal
Však málo zdá se mi
Lásky jsem v nich dal
Lidem na zemi
*
Je krásné snít a slova neskutečná
Zapisovat do tvých dlaní
Je krásné snít zavřít oči a líbat
Dotýkat se tvých skrání
Je krásné snít a nemyslet už na víc
Je krásné snít a nemyslet už na nic
Tolik bych chtěla odejít a jít
Zpět se již nevrátit
Tolik bych chtěla
Pro sny se netrápit
Nic nevím a jsem-li kdo ví
Je krásné snít pohárku křišťálový
Smutně rozmarně
Co že tě mrzí na světě
Co že tě mrzí
Neštěstí štěstí
Bolesti kosti
Šalvěje závěje
Že přání se neplní
Brzy brzy ach brzy
Co že tě mrzí živote
Co že tě mrzí
Den a noc bez tebe
Falešné naděje
Láska bez tepla
V životě mrzí
Ach vrzy vrzy vrzy
Co že tě mrzí dítě mé
Co že tě mrzí
Že pláčem sůl z očí
Kolečko smíchu na kolotoči
Bolavé srdíčko v hrudi
Ledová voda že studí
Skrzy skrzy ach skrzy
*
Caprichos
Jsem na pouti,je kolem kodrcání.
Řev písniček, slunce pálí.
Moucha se točí na gramodesce.
Kluci, kluci a zase kluci.
Malinký plácek s komedianty.
Kolotoč obrázkový.
Opice za mříží.
Prásk!
Střílíme papírové růže.
Pojď, svezeme se.
Je mi úzko,
co děti láká na bláznivé jízdě?
Určitě spadnem!
Se svým srdcem perníkovým
rozpůlíme se.
*
Podzim III
Léto již odchází a obloha
Má šedý zákal při vší nádheře
Na proteplené stráni usínám
V pokoře zdá se mi že v pokoře
Všechno jde spát a kolem je klid
Podzim odvádí své plody
Stmívá se vstávám a trhám květy
Poslední pyl pro včelí hody
Jakápak na mě čeká smrt
Odkudpak čekat ji mám
Která to hlubina stáhne mně k sobě
Ach hlubina hlubina to já znám
Oddychuje příroda kolem a já
Neustále se ptám marně jen
V ruce mně trhavě dýše květ
Jdi přece s pokojem jdi s pokojem
*
Novému příteli
Je člověk
Kdesi
V cizím městě
V neznámém městě píše dopis
Je cízí jako to město
A dopis píše mně
Tisíce poštovních holubů
Nesou mi jeho sny
Má hlava koule proroků
Oči vidí v ní
Ten cizí chlapec žije
Chodí pracuje čte učí se
Je noc jde spát
Čardáš mu bouří ve spáncích
Sny jeho víly mou mají podobu
Než ráno vstane
Budíček magnetofon
Řekne mu moje
Dobré ráno
*
Vzpomínka
Jsi ve mně a já vzhůru padám
Je ve mně noc a ty
A mně je jako kládám
A mnou ty jsi proklátý
Svět ale studí silvestrovskou nocí
Ač hoří tisíc pochodní
Svět vína varuje svou mocí
A směje se nám když se rozední
Láska má chutná světa bolestí
Že pro nic pláču já se rdím
Přece jen někdy zapomenout smím
A tuhle dívku víckrát nespatřím
*
Držíš mě v náručí
Nemám stání
A myslet musím na milování
Nás tisíců
Milenci všude touží
Láska své místo má
A myslet musím na líbání
Ač nevládneme nohama
*
Monice
Ty dítě sladké milé
Co svou krásou pohladilo mě
Až zatoužila jsem znovu psát
Mazlit se se slovy
Bolestně otvírám
Své nitro
A přivolávám pocity
Z časů mládí
Ty dítě sladké milé
Co po všem když tělo stárne
A oči únavou zavírají se
Jen touha
Je věčná
Mohu snít
Vidím tvé krásné oči
Tak nevinné
I hladové
Možná o tom nevíš
I posedlé
Věnováno básníkovi
Skeptický od začátku
Dalo by se říct i skrze
Nad bídou světa
Malostí
Nepravdou neláskou
Básník dovede formulovat poučení
Sám prolezlý chybami společnosti
V níž velkolepě tvoří
*
Podzim VII.
Ohýbá mně záda čas
A spánek odhání špatné počasí
Podzim mé touhy
vzkřísí ještě
Mám ráda lidi kolem sebe
S příběhy o nich krásně se mi sní
Voňavě se pak den rozední
Ač přivítá mě kapkou deště
Má duše v kterou nevěřím
S podzimní přírodou souzní
Tento podzim jistě není poslední
Snad mne i miláčku tebe
Odmění život vším co lze dát
Skepsi jen nesmíme propadat
A nežít žádný den všední
*
Bílý svět bílých postelí
Bílých postav
Bílých pilulek a nálevů
Pocitu nemoci a bezmoci
Ne moc nic e
*
Fragment
Vy hvězdy
Co cinkotem budíte ze snů
A zamilovaným děláte počítadlo.....
Pojď ke mně blíže
Kam až blíže
Tiše jen buď tiše.....
Mladá paní
Po čem teď toužívám
To kdybych pověděla
Vám rděla by se čela
Po čem teď toužívám
Tak už se neptej ani
Na prstě prsten mám
A říkají mi paní
Po čem teď toužívám
Být milováním znavena
Od rána do rána
Po čem teď toužívám
Tak už se neptej ani
Copak se myslet dá
Jen na milování
*
Podzim V.
Přírodou se řeka stříbrní
Jak cestičky slimáků
Poezie je jistý druh milostnění
Ruka sahá po sešitu
Začíná podzim
Venku cítit podzimní čisto
Nostalgicky vzpomínám
Na toulky vrcholky kopců
Po boku chlapce
Podzim padal
Berouc si ze slov
Tu nejkrásnější podobu touhy
Podzim do srdce vkládá
Inspiraci na něhu života
I znovuzrození v smrti
*
Kde všude bych chtěla zůstat
Kdybych se měla zapomenout,
tak někde na bílých silnicích.
Na slůvku, co nade mnou
pekelnou moc má.
Na suché trávě, co vylézá
zpod bílého sněhu.
Na modré obloze
a šíroširé pláni.
Na tmavohnědé mé zemi,
k níž oráči se sklání.
Kdybych se měla zapomenout,
tak někde na hrbolcích barev
zasněných malířů.
Na tvých rukách a mých,
co tisknou tvoje ramena.
Na rtech lidí na tváři,
na větru, co prohání se volně.
Na šedém pírku ptáka,
na větvi a na pušce,
co střelí toho ohniváka.
*
Podzim IV.
Podzime podzime
Ty vždy jsi nadchl duši mou
Melancholií blouznivou
Lístkem odvání
Ovocem dozrání
Barvou očím mámivou
Podzime podzime
Lásko moje vzdálená
Za hormi trojími
Za lesem bezedným
Za mořem
Zapomnění lidského
Podzime podzime
Sladká teplá stráni
Již tiše ležím
Žití tvému naslouchám
Životu či umírání
Tak nějak je to s námi
*
Podzim VIII
Chci být s tebou má lásko
Držet tě v náručí
Líbat tě
Zalykat se štěstím
Sním o těch chvílích
Opíjíme se milováním
A ty se rozplýváš
Ztrácíš i nalézáš
Orgasmus i jako slovo tě drtí
Mnoho je skryto v nás
I odhaleno
Miluji že jsi že tě mám
Mohu tě vídat má lásko
Do polštáře šeptám tvé jméno
Krásně se mi sní
Jsi vedle mne
Do podzimu se vzbouzím
Jitro je kouzelné
*
Po návštěvě Louvru
Kůže mi popraská
Představou dotyků
Nálož vášně
Je svázána v balíku
Někde ve mně
Touha je šílená
Milovat tě
Jak smyslů zbavená
Problém jediný
Přiznat není mi milo
Ten objekt lásky
Je Venuše z Miló
*
Názor
Auta jezdí za sebou
Poslepována
Vodíkovou vazbou
Sem tam se vazba přetrhne
A trhá se
S nesnesitelným rámusem
Vazba CONH je plošná
Dvoukolejníci
Předjíždějí čtyřkolejníky
Stejně vše skončí jako vodík
Proč se nepřipoutat
Lehkou plynnou
Vodíkovou vazbou
Už teď
Vodík jsi a ve vodík se obrátíš
Právě procitnuvší sanitka
Zrovna zahoukala osm
*
Stůl
Stůl se má
Se čtyřma nohama
Je věcí
A nemá vlasy
Co nejdou pořádně učesat
Ani krev nepokojnou
Která v těle tiká
Čeká jen kdo se k němu posadí
Co se na něho postaví
Kdo na něho napíše básně
Ten se bude mít krásně
No
Jasně
*
Čas dušičkový
Uklizené město mrtvých
Je plné turistů
Hřbitovní kvítí páchne
Světýlka svítí na cestu
Živote už tě nevrátím
Kladením věnců na mrtvé hrudi
Na mrtvá srdce roztopená v hlíně
Ztraceny jsou mé naděje
S podzimem se o to přu
Však ten se znovu rodí
My umřem a víc nic se neděje
Čas dušičkový
Vzpomínka nicotnosti
*
Návštěva Prahy 27.9.2000
Ve srovnání s Paříží
Je Praha venkovské velkoměsto
Z Kampy sejdu níž k řece
Krmím labutě u břehu
Mezi kameny jsou mince
Jak někdo věří na návrat
Na Karlově mostě stejný čert jak loni
Divný snad opilý prodává obrázky
Je nalíčený na černo jako sochy
Pražské povětří je hodně černé
Šla jsem mezi děti demonstranty
Rvou se s globalizací světa a mamonu
Nejlevnější párky jsou na Václaváku
Mladý demonstrant probíral odpadky
Blízké restaurace mají oběd za pět set
Dvě děvčátka ohmatává starší muž
Vysvětlují že nemohou sehnat práci
Náměstím probíhá proud mladých v černém
Vracím se na Kampu s romantickými pohledy
Vltava šumí a propouští lodě
Čas od času řvou černé helikoptéry
Sanitky kvílejí při odvozu raněných
Pak je zase slyšet ticho
Chová se stejně každá moc?
Něco jako nespokojenost
Trapnost a lítost mnou proběhne
*
Mne nevidíš
Poskakuje sýkorka před oknem
Přirovnávám se blázen k ní
Začíná chvíle snění a fantazie
S tebou bych chtěla plout
Do těch barevných chvil
Však že po tom toužím
Nevidíš
Venku padá peříčko voda
A já se ti přiznávám
Že už jsem zralá ženská
Co lásku mnohou měla
Však tobě se líbí padající sníh
Že se ti svlékám
Nevidíš
Sýkorka dávno je pryč
A chvíle snění ještě bolí
Ležím tak sama v pokoji
Do kterého bledě svítí
Měsíc záclonou hvězd
A ty vlnění mého těla
Nevidíš
*
Popíjím s měsícem
Měsíc je skvělý kamarád
Svítí mi do sklenice
Když dám si vína více
Pluje si po hladině
Přečte si laskavost vína
A potom zapomíná
Měsíc si tichounce šeptá
A jeho světlo bledé
Červenou jiskru přede
Ubíhá noc chce se mi spát
Měsíc má ospalá víčka
Je ho jen polovička
Mrak obléknul mu černý frak
Den vystrkuje líčka
Zhořela celá svíčka
Zůstala prázdná sklenice
Měsíc to zřejmě tuší
Mám náměsíčnou duši
Imprese
Na Karlově mostě se prochází
Různobarevní lidé
Rychle i pomalu fotografují
Nakupují velké umění
I malé umění
Klaun pouští hudbu
A pohybuje legračně loutkou
Šikmooká drobná dívka
Zastaví své drobné krůčky
Hází minci do klobouku
Mám čas vnímat atmosféru děje
Zazvoní další písnička
Všichni Japonci
Na Karlově mostě se ohlédnou
*
Nálada
To slunko mezi stromy
Zvoní hrany do červánků
Nikdo tu není
Klečím v trávě
Zeleně vepsané do země
Hebounké ticho
Směju se ti
Řeklo ticho
A propadlo se
*
Ženská co s tebou spí
Miluješ mě až srdce svírá
Však nikdy mě nemáš celou
Máš jen tu ženskou rozmrzelou
Co tobě neotvírá
Myslíš že jsi majitel a pán
Že čas napraví vše lehce
Čas ale neléčí když nechce
Čas je chvilka šarlatán
*
Jiskření
Exploze komunikace
Mobil mobil mobil
V každé rodině počítač
Život strávený v Síti
Automaty závislosti
Reklamy vymývají mozky
Trh je zavalen americkými sny
Nemáme na sebe čas
P o d n i k á m e
Technika pomáhá i svazuje
Mobilní síť nás identifikuje
Láska? Už se nenosí
Chceš sex? Znáš techniku...
Robotizace vztahů
Všude je něco na tlačítko
I existence lidstva
A kdesi právě rozkvétá
sedmikráska
Kterou bychom mohli
spolu nalézt
*
První polibek
Vzal ji za zápěstí
Ucítil žilku jak se cuká
Svět točí se
A on ji líbá
A ona skoro dítě
Svými rty odpovídá
*
Moře
Cesta nás dovedla až k moři
K té vodě kouzelnici blouznivé
Zároveň s námi se vítr otřel
A zešílel
Moře se tváří temně hněvivě
Jak slečinka je náladové
Přetéká a zase rychle couvá
Jak má touha
Barvy si tančí po hladině
Sukýnky z pěny bělavé
Bílý racek letí dokolečka
Chechtavá tečka
Kořím se moři vzniku života
Voda je hořkoslaná prasíla
Která je pískem zasypaná
Až do klína
Dej bože ať se toho dožiju
Modrému nebi vody to sluší
Chtěla bych vrátit se do Francie
Nejenom za Venuší
*
Vzpomínka na maminku
Už dávno odešla mi
tou cestou poslední
a já se kloním zemi,
ve které matky sní.
Kdybych já Bohem byla,
patřil mi celý svět,
tak bych si zařídila,
s mámou se uvidět.
Objala bych ji celou,
silně a bez řečí,
zas bych se stala malou
holkou co nebrečí,
když u mámy se schová.
Usmála by se maličko,
pohladila by znova:
ty moje malá Aničko!
*
Noc zamilovaných
Na obloze padá hvězda
Hledá druhou malou hvězdu
Odsouzení láskou prosí
Zadržují noc
Ať neutíká
Potůčkem tmy
Nebe je hvězdná mozaika
Sen chytá měsíc do záclony
Myslí si milenci
Zda noc
Bez milování
Je vůbec nocí
*
Stýskání
Sedím nakažena samotou
Bojím se toho co bylo je a není
Nejsme víc než míjení
A ztrácení se v čase?
Snad došla jsem
Až k prahu poznání
Ale stejně se svíjím obavami
Prší
Je tma
Nevidím cestu
Odkud blýskne se na časy?
Je třeba umět být
Však já už ránu nevěřím
*
Ustelu ti mateřídouškou
Ustelu ti mateřídouškou
Máme už čas
Pojď
Půjdeme k lukám
Sednem si do koberců
Přivonět tě naučím
K lučnímu kvítí
Když jen tak sedíš
Nedovedu tě mít ráda
Dříve bychom se milovali
Na mateřídouškovém poli
Nikdy se ještě nestalo
Že by se trochu času vrátilo
Až oslepnu
Až jednou oslepnu
A chodit budu s nemocnou holí
Ty zde už nebudeš
Ale dál stát bude dům
A skleník vonět mandarinkami
Budou se střídat roční období
I noc s dnem
Rukou se budu
Dorozumívat se zrcadlem
Když přihladím si vlasy
A ven se půjdu podívat
Na trávu fajn stvoření
Že je jí tolik v zahradě
Vždy ji najdu
Čas bude běžet rychleji
Než moje myšlenky
Napadne mě hvězdička
Ale bude tuze smutná
Doufám že ty budeš šťastná
A přijdeš-li posedět
Bude potřeba více sedátek
A více lízátek
Které jsem dětem
Tak ráda rozdávala
*
Náš Vesmír
Jsme tak malincí tak nicotní
Ve velkém Vesmíru bytí
Uvědomujíce si to
Sedíme přimáčklí vedle sebe
Tiše
A držíme se za ruce
Je úžasné synu
Že dostali jsme šanci k žití
Též právě my
*
Noc bez konce
Noc sedlá káva do hrnečků,
hvězdy natahují vlečku
z třpytivých zrcátek.
Ospalá země zvedá víčka,
přeješ si zase mladá líčka,
nedá je nazpátek
Vzbouzím se ze spícího ticha,
ze snů, co život nám míchá,
unikám pozlátku.
Smrt lidem konec připravuje,
když pořádně kosu kuje,
zatáhne oprátku.
Smrt je velká, ale jsme nad ní,
nechceme kouzelná přání,
zazvonit na zvonce.
Stačí tvých ňader vidět krásu,
dotýkat se dlouhých vlasů
a tvých nohou bez konce.
*
Rodný kraj
Přepadne-li mě smutnění,
vejdu do strání vysokých,
na vyhřátý pažit posedět
a rozhlédnout se po kraji.
Jsem mluvčí barevného lesa,
louky s léčivými kvítky,
výhledů na modravé dálky
z březového ticha chrámu.
Patřím přece jen sem, domů.
Mám tady od všeho klíč
a jenom v této krajině
nosím v sobě něžné básně.
*
Déšť
Kopýtka rozcupávají střechy
Okapem voda prská
Zahrada deštné pralesy
Celý den brečela do trávy
Zuřivost
Podzim s nadějí
Léto je dávno pryč.
Nemoci klepou na dveře,
blázen, kdo otevře.
Podzim se v blátě válí!
Slunci studí vlásky.
Na okno namalované
kostlivcovy dlaně.
Věřím na zmrtvýchvstání
housátka jara, lásky.
Užij si! Třeba zakvete.
Škoda krásy poupěte,
pokud se nerozvíjí.
*
Dělejte, ať přijde jaro!
Měsíc je bílá oplatka,
ztrácí sladkost po obloze.
Tvá ruka na mé noze...
Údy si s představou hrají
a rády se poddávají.
Noc sklopila nahé oči
jak opojená prvnička.
Dáš políbení na líčka...
Výbuchy! Úžas vzdechů!
Injekce ku prospěchu
až do bílého rána.
První paprsek se zlomí,
když po té kráse uklouzne.
K tomu, aby začlo jaro
stačí nahý ženský prs.
*
Slabě erotická
Oči se vracejí z jiného času,
když probouzím je z milování.
Ústa chraplavě polknou.
Mám vidinu studánek.
Pod patrem krásná slovíčka
a pak už mír.
Jen spánek na víčkách.
Je s tebou čarování...
Blbůstka
Na podnose
Děvče nese
Kávu cukr
A ňadra
Bradavky
Kopečky
Šlehačky
Napadla mě
Oblost země
Káva cukr
Zrcadla
Sen a klín
Vůně dým
Vyhořím
*
O životě
Živote, jdi!
Jsi člověku šitý
na míru.
Život na život laje,
mládí
v něm hledá taje
vesmíru.
Živote, jdi!
Je v moci člověka
mít křídla.
Když rozbolí tě duše,
básníku,
zas vyjasní ji
básní vzlet.
A polapí ji do osidla
veršů,
co v tobě mají vřídla.
Vždycky je život krátký,
když chvíle vrchovatá
člověku zavírá vrata.
*
Snění o snu
Hledala jsem celé odpoledne.
Poslušný samotář,
kráčející na doraz
milosrdného spánku.
Vídám v něm básníky,
ty snové postavy.
V rukách čisté papíry
a pera,v nichž dřímají básně.
Já ze všech básní
mám nejraději noc.
Verše jsou již napsané
a má náruč je naplněna po okraj.
*
Okouzlená tajemstvím
Vítr načechrává řeku chvil.
Uteču, kdo by mě zastavil?
Jen touhy, ty mě dohánějí.
A bolavé za rohem se smějí.
Něco se sesulo, nic není,
smetávám denně své roztoužení.
Verše,jež mohla bych lásce psát,
jsou dávno pryč,chybí adresát.
Kolik je ještě na světě cest?
Bojím se noci propadlé roštem hvězd.
Hledám se a bráním své masky,
okouzlená dál mystériem lásky.
*
Bázeň z pokroku
Když zastavit se dá
paprsek světla,
bude noc milenců
méně světlá?
Když rozpohybovat lze
bledé světlo,
dokážem srdci poručit,
by láskou kvetlo?
Když pyšná věda
bude klonovat
náš hříšný svět,
budou se ještě rodit snílci,
co chytaj´ slůvka na udici
a uměj´ vyprávět?
*